Historie

Historie provozu

Původní výrobní závod vznikl v rámci bývalých Vítkovických železáren, kde byla první trubka vyrobena v prosinci 1883 jako trubka na tupo v plynové peci svařená – šlo o první trubku vyrobenou v tehdejší Rakousko-Uherské monarchii. Bezešvé trubky se vyráběly Erhardtovým způsobem od roku 1896, v roce 1908 byl zahájen provoz Stiefelovy tratě za osobní účasti vynálezce tohoto způsobu výroby. V letech 1918 až 1919 byla postavena trať Velký Mannesmann s úpravnou a soustružnou závitů na olejářské trubky. Do provozu byla tato trať uvedena 4. září 1919. V letech 1926 až 1927 byla postavena a uvedena do provozu trať Malý Mannesmann.Válcovací tratě Velký a Malý Mannesmann přetrvaly ve výrobě dodnes.

V letech 1947 – 1971 patřila k závodu i Mannesmannovská trať ve Svinově. V roce 1962 bylo také zahájeno nedestruktivní zkoušení trubek. Provoz tažírny za studena byl ukončen společně se zastavením tratě Stiefel v roce 1997.

Od roku 1999 se stala firma samostatnou akciovou společností vyčleněnou z koncernu Vítkovic. Jediným akcionářem byla do září 2005 firma ASTONIA, a.s. ze skupiny SHIRAN GROUP, současným vlastníkem je firma TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a.s. ze skupiny MORAVIA STEEL a.s.

Historie bezešvých trubek

Rozvoj parních strojů kladl stále vyšší nároky na trubky. Těmto nárokům trubky vyráběné svařováním již nevyhovovaly a bylo nutno hledat nové způsoby výroby. Novou technologií vyřešili na svou dobu geniálním způsobem bratři Reinhard (*1856, †1922) a Max (*1857, †1915) Mannesmann.

"Proces kosého válcováni a příslušná válcovna" byl patentován pod číslem 34 617 dne 27.1.1885 a 13.5.1887 doplněn patentem č.45 891. O významu tohoto řešení svědčí, že i po více než 100 letech je tato technologie živá a perspektivní. Vynálezci se původně výrobou trubek nezabývali a o tom jak se na toto řešení přišlo jsou dvě legendy.

Podle první verze byl princip řešení spojen s reelingem, který byl používán k hlazení a rovnání kruhové oceli, určené k výrobě pilníku. Po rovnání i hlazení se objevovaly kusy, které měly ve svém jádru trhliny. Totéž se projevovalo při příčném válcování kulatiny pro cepy a pístní tyče. Válcování probíhalo na stolici – reelu se třemi válci. Ukázalo se, že při náhradě třetího horního válce vodítkem byl získán efekt "rozvolnění", což vedlo k vynálezu kosého děrování. Druhá verze tvrdí, že Reinhard Mannesmann si při jednom obědě hrál s kouskem chleba, který válel mezi prsty. Při tomto pohrávání se dostal s chlebem proti párátku, které držel v druhé ruce a vznikal dutý předvalek.

Nejblíže k objektivnímu hodnocení je názor profesora Franze Reuleauxe (přítel rodiny a bývalý učitel vynálezců), který vyslovil na přednášce v Berlíně, že vynález je výsledkem úporného přemýšlení a nesčetných pokusů při řešení úkolu, jež vynálezcům zadal jejich otec.

První zkoušky s válcováním trubek byly prováděny v Remsheidu na stolici kde bratři vyráběli pilníky. První předvalek se podařilo vyrobit v noci 22.8.1886. První bezešvé trubky byly vyráběny kosým válcováním ve třech závodech, v Bousu v Sársku, v Landore v Anglii a v Chomutově. Hledaly se dále cesty jak vyrobit trubky s menším průměrem a tloušťkou steny. Po řadě pokusů podal v roce 1890 Reinhard Mannesmann patentovou přihlášku na "Způsob a zařízení k formování, vyválcování a kalibrování trubek a jiných dutých těles", která byla vydána patentem pod číslem 58.762 dne 24.2.1891. V té době prý také vzniklo pojmenování nového válcovacího procesu. Profesor Reuleaux tento proces válcování nazval poutnická trať podle pochodu procesí k poutnímu místu v Echternachu v Lucembursku, kam rodina Mannesmannů jezdila. První trubka takto vyválcována byla 68 x 5 mm, délky 4 m.